Zdroj: Týdeník HROT
„Nejhorší je smrt vyděšením. V rámci Evropy sem vždycky minimální množství plynu dostaneme. Nemyslím si, že by tu nebyl pro domácnosti a kritickou infrastrukturu,“ řekl šéf Pražské plynárenské v rozhovoru pro týdeník HROT
Ještě před pár lety byl post ředitele velkého obchodníka s plynem snový džob. Firma měla část dodávek zemního plynu pod dlouhodobým kontraktem, zbytek dokoupila za nízké ceny na spotovém trhu. Plyn prodala zákazníkům, něco investovala do infrastruktury a zbytek byl její. I proto mohla třeba Pražská plynárenská poslat svému akcionáři, hlavnímu městu Praze, každoročně zhruba půlmiliardovou dividendu. Jenže nejdřív přišel covid a pak začala ukrajinská krize. Ceny zemního plynu strmě vzrostly, teď navíc kvůli válce na Ukrajině stále hrozí, že do Evropy přestane proudit ruský plyn. Což by byl, hlavně pro velké odběratele, pořádný průšvih. Z kdysi snového postu šéfa velkého obchodníka s plynem je teď pořádně exponované místo. Problémů, které je třeba aktuálně řešit, je víc než dost. Například jak sehnat hotovost na vytvoření bezpečných zásob zemního plynu na další sezonu. „Pořád se o tom bavíme se státem a snažíme se najít nějakou cestu, která zajistí finanční stabilitu bezpečnostních dodávek a současně ekonomickou podporu pro obchodníky s plynem,“ tvrdí předseda představenstva Pražské plynárenské Martin Pacovský.
* V poslední době se objevilo několik informací o tom, že plynárenské firmy mohou mít kvůli povinné tvorbě zásob zemního plynu docela velké problémy s hotovostí, a to včetně Pražské plynárenské. Jak velká je to nepříjemnost?
Situace se mění každý týden, vedou se intenzivní jednání. Stejně tak asi musejí všichni tušit, že nikdo úplně přesně neví, jaké jsou scénáře budoucího vývoje.
* Navíc v situaci, kdy nikdo ani neví, jestli z Ruska přestane téci zemní plyn…
Kdo trochu sleduje komunikaci mezi zainteresovanými stranami, vidí, že obě trochu blufují. Nejlépe to lze odkoukat, když sledujete vývoj ceny plynu. Některá prohlášení, jedné nebo druhé strany, s ní zahýbou, jiná ne. Třeba to o ruské povinnosti pro „nepřátelské země“ platit za plyn v rublech, na které ceny reagovaly minimálně. Což trochu odpovídá tomu všeobecnému pohledu na věc, že to až takový problém není. Respektive je vidět, že k tomu Rusko přispělo svým prohlášením, že budou dva účty, jeden jakoby v eurech, ten druhý v rublech. Je to taková hra na to, že se platí rublem, ale v reálu je model stejný jako dřív. Jde spíš o PR hru, na kterou cena plynu reagovala jen velmi málo. Za posledních čtrnáct dní je situace relativně stabilní bez ohledu na nějaká prohlášení, plyn pořád teče.
* Jasně, ale pořád se řeší, co se stane, když nepoteče, a jak naplnit zásobníky…
Z mého pohledu se spíš rozběhla nešťastná diskuse, že zemní plyn je špatný jako takový. Je to médium, které má v energetice své místo, bavme se o tom, odkud se bere, je i z jiných částí světa než z Ruska. Nemyslím si, že by měl nastat džihád tím směrem, že je zemní plyn špatný. Chápu, že se můžeme dostat do situace, kdy jej Rusové vypnou, a pak řešme nějaký katastrofický scénář pro celou Evropu.
* Nemám pocit, že se řeší, že zemní plyn je špatný. Spíš, že jen ten z Ruska…
To není pravda, podívejte se, jak třeba ministerstvo životního prostředí rozhodlo, že už nebude podporovat výměny starých, plynových kotlů za nové, kondenzační. Přitom si myslím, že je to unáhlené rozhodnutí. Výměna starého, atmosférického kotle za nový, kondenzační snižuje spotřebu plynu v daném odběrném místě o patnáct procent. Ročně by se tak mohlo za celou Českou republiku ušetřit až 300 milionů kubíků. To už je relativně velké číslo. Když si ale přečtete noviny, bavíte se s politiky, je vidět, že se vede diskuse proti zemnímu plynu jako kategorii. Protože vzniklo rovnítko, zemní plyn rovná se Rusko, rovná se špatně. A to není chyba plynu.
* Kam jinam tuto diskusi nasměrovat?
Udělejme veškerá možná opatření k diverzifikaci zdrojů. Ale nezabíjejme jej jako celek. A pořád si musíme uvědomovat, že je stále relativně levnější než elektřina a že je na něm závislý průmysl. A není to jen nutně ve výrobních procesech, ale třeba se jím vytápějí průmyslové haly. Znovu opakuji, zaměřme se na to, odkud plyn brát, ne jak jej zcela vypnout. Zaměřme se na tři zásadní témata. Co se stane, když Rusko plyn úplně vypne. Jak naplnit zásobníky na zimu. A třetí téma jsou vysoké ceny energií jako celku a jejich dopady na ekonomiku. V tomto případě si myslím, že je to skutečně velký problém, který nás ve viditelné rovině doběhne na podzim.
* Pojďme je probrat postupně. Ještě se vrátím k otázce, co se stane, když budou dodávky z Ruska zcela vypnuté.
Musí se udělat veškerá technická opatření, která udrží dodávku plynu. Klíčová je diskuse o LNG terminálech, jak jej sem dostat z Norska, ta musí běžet bez ohledu na to, jaký je vývoj v Rusku. Je to o tom, že LNG terminálů je málo, není dost lodí. Chápu, že je relativně módní jezdit po světě a shánět LNG, ale reálně se LNG musí do plynovodu dostat, je třeba urychleně budovat infrastrukturu pro přenos plynu. Paradoxně investice do plynové infrastruktury se musejí zvednout. Nemůžeme říkat, odcházíme od plynu. Klíčové je, aby se všichni zaměřili na to, kde do plynové infrastruktury investovat tak, abychom byli schopni diverzifikovat jeho dodávky. Máme nabídku, aby se Česko podílelo na výstavbě terminálů na LPG v Německu. Pak je potřebná infrastruktura, která nám pomůže plyn dotáhnout do Česka. Když plyn nepoteče, záleží na tom, kdy se tak stane a na jak dlouho jej Rusko vypne, jestli to budou dny, měsíc, nebo delší období. Krátkodobé výpadky, do měsíce, je soustava schopna vykrýt jednoduše.
* A když to bude na delší dobu než na měsíc? Může se stát, že si v takovém případě doma pustíte plynový vařič a nic se nestane?
Z technického pohledu je na takovou situaci plynárenská infrastruktura dobře připravená. Existuje deset regulačních stupňů, které počítají se situací, kdy by mohlo dojít k poklesu objemu dodávek. Podle nich by se od plynu odpojovali nejdříve velcí odběratelé, domácnosti až jako poslední, a to spíše teoreticky. V zásadě to vypadá, že i kdyby Rusko plyn vypnulo, existuje dostatek jiných zdrojů, ze kterých se pokryje spotřeba domácností. Můžeme dotáhnout plyn z Norska. Existují smlouvy o energetické solidaritě, které zajišťují, že v rámci Evropy sem vždycky minimální množství plynu dostaneme. Nemyslím si, že by tu nebyl plyn pro domácnosti a kritickou infrastrukturu. Problémem může být průmysl, ono to má návaznosti. Jakmile se začnou odpojovat větší průmysloví odběratelé, má to dopad na celý výrobní řetězec, nebudou schopni vyrábět produkty, přestanou platit pohledávky.
* Aktuálně ale trochu pomáhá, že pomalu končí topná sezona…
Určitě. Je to také o tom, jak v momentě, kdy bude případně plyn vypnutý, budou naplněny zásobníky, o situaci kolem alternativních dodávek. Dobře že se tato diskuse vede, distribuční soustava je na takovou situaci připravená. Ale znáte to, nejhorší je smrt vyděšením. Já si stále myslím, že ten model nějak fungovat bude.
* Mluvil jste o nutnosti nových investic do stavby terminálů, infrastruktury, všechno jsou to velké finanční objemy, které bude muset někdo zaplatit. Tedy zase odběratelé plynu?
Nemusí. V momentě, kdy se zvedne diverzifikace zdrojů, to naopak může vést k vyšší flexibilitě dodávky, což může snížit cenu komodity. Aktuálně je cena vyhnaná nahoru nikoli tím, že byl nedostatek, ale kvůli nejistotě kolem dodávek. Naopak já bych se nebál říci, že v momentě, kdy se nainvestuje do infrastruktury, která zajistí tři čtyři různé dodavatelské kanály, se trh uklidní a paradoxně to může snížit cenu.
* Znamená to i návrat k dlouhodobým smlouvám s dodavateli?
Ano, protože v momentě, kdy se například domluvíte na dodávkách s Katarem, chcete dlouhodobé dodávky, zafinancovat terminál. V zásadě transportní infrastruktura, trubky, po Evropě je. Jde o terminály a pak jeden propoj mezi Španělskem a Francií, kde je úzké hrdlo.
* A naplnění zásobníků?
Pořád se o tom bavíme se státem a snažíme se najít nějakou cestu, která zajistí finanční stabilitu bezpečnostních dodávek a současně ekonomickou podporu pro obchodníky s plynem. Jednání se posouvají rozumným směrem, je vidět, že stát se trochu inspiruje německým modelem, to znamená, že do části zásob investuje stát, část nakoupí obchodníci ze svých zdrojů. V momentě, kdy by vznikl nějaký takový hybridní model s trochu garantovanou cenou, s contract for difference, by to mohlo fungovat. Model, kdy státní hmotné rezervy nakoupí část minimální zásoby plynu, je schůdná cesta.
* A pro vás je to optimální řešení?
Pro mě ano. Na stole jsou i jiné varianty řešení, ale toto může být nejrychlejší cesta. Je třeba se rozhodnout nejpozději do května, kdy se musí začít vtláčet plyn do zásobníků. Pak už je skoro nemožné stihnout to do začátku topné sezony fyzikálně, technicky.
* Pokud se do května nerozhodne, kdy a jakým způsobem budeme plnit zásobníky plynem, znamená to, že budou krachovat někteří velcí obchodníci?
Není to o tom, že by krachovali, ale jak kdo naplní zásobníky. Nemyslím si, že je teď, vyjma malých, někdo z větších obchodníků touto situací ohrožen na životě. Může ale dojít k tomu, že ne každý naplní zásobníky na takovou úroveň, jak by učinil za normální situace. Tedy že firmy nebudou mít pokryty minimální požadavky na zásoby, jak chce EU, tedy osmdesát procent, ale nakoupí podle toho, kolik budou mít hotovosti. V Německu to mají uděláno tak, že v momentě, kdy nenaplníte na osmdesát procent, stát zkonfiskuje volnou část a naplní za své peníze. Vezme na sebe riziko naplnění zásobníku. Máme nějakou shodu se státem, že toto by mohla být cesta. Je ale relativně složité spočítat, jak by to mělo fungovat. Hlavně za kolik to koupí. A v případě, že za relativně vysoké ceny, zda za stejnou cenu bude dál prodávat obchodníkům, nebo ne. Je to složitá úvaha, která ještě není dotažená.
* Podle zpráv v některých médiích to vypadalo, že pokud Pražská plynárenská nedostane od města na zásoby dvě miliardy, zkrachuje…
Nějaká novinářská zkratka. Články vypadají mnohem dramatičtěji, než jaká je reálná situace. Uvědomme si, že jsme městská firma, naším akcionářem je Praha. Chápu, že různí lidé vidí naši firmu různě. Tedy i to, že potřebujeme naplnit zásobník a jdeme si pro peníze od města. Loni byl zásobník za miliardu, letos může být až za deset. Jako každý správný management v momentě, kdy cítí nějaké riziko, jsme šli za akcionářem. Vysvětlili jsme současnou situaci. Říkáme městu, pokud chceme dodržet bezpečnostní standard dodávky, potřebujeme dodatečné peníze. Ale situace se stále vyvíjí, může dojít k tomu, že naplnění zásobníků zaplatí stát a my žádné peníze od města potřebovat nebudeme. Na druhou stranu, jako plynárna jsme relativně velký dividendový zdroj města, každý rok jsme do jeho rozpočtu přispívali půlmiliardou korun. Takže se v zásadě bavíme o půjčce na omezené období, která se městu určitě vrátí.
* Budete dividendový zdroj i na konci letošního roku?
Moc to nevypadá. Letos je výkyv cen strašně rychlý, k tomu potřebujeme zafinancovat zásobník. Bavíme se ale o tom, že do dvou let budeme schopni splatit půjčku a vrátíme se na ziskovou trajektorii. Máme peníze na to, abychom mohli dělat náš byznys a naplnit zásobníky do takové výše, jak vyžaduje stát. Na to chceme půjčku, potřebujeme mít jistotu, dodatečný finanční polštář, a být v klidu. Třeba stát nakonec naplní zásobníky sám, i když s touto variantou moc nepočítám, a my budeme moci půjčku vrátit a vyplatit dividendu.
* Některá vaše konkurence kvůli povinnosti vytvářet zásoby zemního plynu odmítá kontrakty s velkými odběrateli. Jak je to u Pražské plynárenské?
Jsme v situaci, kdy neakvírujeme velké zákazníky. A pokud ano, je cena postavena na spotové bázi, ne na dlouhodobé fixaci, protože v současné době nikdo není schopen odhadnout cenu zemního plynu na rok dopředu. Nejsme sami, obdobně se chovají i další obchodníci na trhu.
* Energetická chudoba kvůli současné situaci hrozí stále více odběratelům, máte nějaký speciální tarif pro sociálně slabší odběratele?
Firma je velmi opatrná ve zdražování, snažíme se jej oddálit, jak je to jen možné. Nejsme tu ale od toho, abychom dělali za město sociální politiku. Samozřejmě, když vznikla situace kolem dodavatele poslední instance, spojili jsme se s městskými částmi a snažili se prostřednictvím sociálních odborů nějak pomáhat, vyplňovat žádosti o příspěvek na bydlení. Speciální tarif pro sociálně slabší ale nemáme. Vím však, že tato diskuse běží na centrální úrovni. Bavili jsme se s regulátorem i s ministerstvem průmyslu a obchodu o tom, že by měl vzniknout nějaký systém podpory sociálně slabších zákazníků, protože energetická chudoba může být velký problém. V momentě, kdy se zvedne diverzifikace zdrojů, to naopak může vést k vyšší flexibilitě dodávky, což může snížit cenu komodity.
Martin Pacovský (49)
• Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, titul MBA získal na Rochester Institute of Technology. • Od ledna 2021 je předsedou představenstva Pražské plynárenské. • Dlouhá léta pracoval pro společnost ČEZ, mimo jiné pro její dceřinku v Rumunsku. V ČEZ se také věnoval obnovitelným zdrojům, s firmou mimo jiné úspěšně absolvoval vstup na německý trh v oblasti větrné energetiky. • Jako risk manažer pracoval pro VC fond Inven Capital se zaměřením na čisté technologie. Spoluvlastní také dva malé pivovary v Jarošově a ve Znojmě. • Od roku 2013 je členem asociace koučů.
Facebook
Youtube